Roman Maňák, Veselí nad Moravou
email:
roman.manak
(zavináč)
gmail.com
Velmi hojný lignikolní saprofyt a to zejména v bučinách - stromata se zdaleka nejčastěji vyskytují na padlých větvích buku a to většinou masově, přičemž na jedné padlé větvi bývají desítky až tisíce stromat, která jsou obvykle kruhová nebo mírně oválná o velikosti do cca 3 mm. Na plochém povrchu bývají jako drobné černé tečky sulkátní ostioly (dle mých měření u dospělých stromat průměrně 2 ostioly na mm2).
Jak bylo zmíněno, zdaleka nejčastějším hostitelem je buk, ale vzácně se může vyskytnout i na jiných dřevinách. Chlebicki (2005) uvádí Acer pseudoplatanus, Acer platanoides, Alnus viridis, Carpinus betulus, Crataegus sp., Corylus avellana a Ribes grossularia. Nálezová data British Mycological Society uvádějí například i Betula sp., Castanea sativa, Quercus sp. a další. Otázkou zůstává, zda jsou všechny případy správně určené a nemohlo dojít k záměně za podobně vyhlížející druhy rodu Diatrypella (Diatrypella quercina, Diatrypella verruciformis aj.). Ze zajímavých substrátů se mi D. disciformis povedlo nalézt například na Platanus occidentalis (viz. snímek níže).
Z našich druhů diatrypek je korovitce terčovité poměrně podobná Diatrype bullata, která je podstatně větší (stromata mají v průměru až 8 mm), obvykle vytváří podlouhlejší a navíc konkávní stromata a preferuje jiné hostitele (vrby a topoly). Ostatní zástupci rodu u nás mají větší rozlitá stromata.
Diatrype disciformis, 02.04.2017, Dolnomoravský úval. Les s charakterem lužního lesa; padlá větev nezvyklého hostitele pro tento druh - Platanus occidentalis. Největší stromata na snímku mají rozměr nepřesahující 2,5 mm.
Diatrype disciformis, 02.04.2017, Dolnomoravský úval. Výřez ze snímku výše. Na okraji zlomené větve jsou vidět černě ohraničené ventrikální zóny - ohraničení jednotlivých stromat ve dřevě.