Mykologie

Leptosphaeria maculans Ces. & De Not.

drobnička skvrnitá

Drobný askomycet s černými zhruba kulovými pseudotecii o velikosti 0,3 - 0,4 mm (maximálně cca 0,5 mm) a poměrně výraznou ostiolou. Velmi podobným druhem je Leptosphaeria biglobosa, který je však obvykle poněkud drobnější a liší se i způsobem růstu - L. maculans vyrůstá přímo z epidermis, zatímco L. biglobosa zpod epidermis. Odlišné jsou i mikroznaky, např. velikost výtrusů (větší u L. maculans).

Druh je významným patogenem rostlin z čeledi Brassicaceae, především řepky (Brassica napus ssp. oleifera) - anamorfní stadium Phoma lingam způsobuje tzv. fomovou hnilobu brukvovitých. Škody působí díky zvýšené lámavosti stonků, nekrotickým lézím na listech a hnití kořenů. Epidemie fomové hniloby v 70. letech dokonce téměř vedly k zastavení pěstování řepky v Austrálii, Severní Americe a Evropě. Podle Toscano-Underwood et al. (2003) dochází k primární infekci askosporami z pseudotécií rostoucích saprofyticky na zbytcích rostlin z předchozího roku, přičemž pseudotecia můžou přežít až 5 let. Dospívání pseudotecií je ovlivněno teplotou a vzdušnou vlhkostí. Samotné askospory pak podle Kaczmarek and Jędryczka (2011) mohou za dobrých podmínek přežít klíčivé i více než 30 dnů a přemístit se na vzdálenost až 5 kilometrů. Nicméně autoři poznamenávají, že většina spor je zachycena rostlinami do vzdálenosti cca 50 metrů.

Výtrusy poté vyklíčí na děložních lístcích a mladých rostlinách, načež infekce pronikne do rostlinných pletiv. Po několika dnech je možné na listech pozorovat světlě zelené až světle béžové léze, kde se později vytváří pyknidy s pyknidiosporami, jež jsou rozšiřovány deštěm a jsou zdrojem sekundární infekce. Mycelium je zpočátku omezeno na malé oblasti na listech, posléze se však dostává listovými žilkami přes řapík do stonku, kde částečně nebo uplně blokuje proud vody a živin. Infekce se může dostat i do lusků, kde vede ke kontaminaci semen pyknidiosporami. Kaczmarek and Jędryczka (2011) poznámenávají, že například v Austrálii je přenos patogena infikovanými semeny velmi důležitým zdrojem infekce.

Podobný vývojový cyklus jako L. maculans má i L. biglobosa, jejíž patogenita je však podstatně menší.

Leptosphaeria maculans, 26.11.2016, Bílé Karpaty. Okraj karpatské dubohabřiny s přimíšeným jasanem; mrtvé stále stojící stonky Alliaria petiolata (čeleď Brassicaceae), obvykle poblíž báze, částečně i na kořenech u báze. Při prohlídce několika desítek rostlin byla pseudotecia nalezena téměř na všech stoncích. Horní dva snímky jsou bočním a čelním pohledem na pseudotecia, úsečka má délku 300 µm. Na dolním snímku pak jsou samovolně vystřelené výtrusy. Zv. 1000× (imerze), voda, délka úsečky 8 µm. Velikost výtrusů byla na pomezí velikostí udávaných pro Leptosphaeria maculans a Leptosphaeria biglobosa, ostatní znaky ukazovaly na Leptosphaeria maculans.

Leptosphaeria maculans, 19.12.2016, Dolnomoravský úval. Odumřelý stonek a kořeny Brassica napus ssp. oleifera na zaoraném lánu po pěstování řepky. Houba nalezena ve větším nebo menším množství na většině zbytků stonků.

Leptosphaeria maculans, 19.12.2016, Dolnomoravský úval. Stejné místo jako u snímku výše.

Leptosphaeria maculans, 19.12.2016, Dolnomoravský úval. Výtrusy z výše uvedeného vzorku. Zv. 400x, nebarveno, doostřeno.

Literatura

• Kaczmarek, J., Jędryczka, M. (2011): Characterization of two coexisting pathogen populations of Leptosphaeria spp., the casue of stem canker of Brassicas. Acta Agrobotanica 64(2): 3-14.
• Krutinová, H. (2014): Fytohormony produkované askomycetou Leptosphaeria maculans jako efektory ovlivňující signální dráhy rostlin. Praha. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze - Přírodovědecká fakulta, Katedra biochemie.
• Toscano-Underwood, C., Huang, C.Y.J., Fitt, B.D.L. and Hall, A.M. (2003): Effects of temperature on maturation of pseudothecia of Leptosphaeria maculans and L. biglobosa on oilseed rape stem debris. Plant Pathology 52, 726-736.