Mykologie

Meottomyces dissimulans (Berk. & Broome) Vizzini

čepičatka hlízonohá

Saprotrof význačný obdobím svého růstu - konec podzimu až začátek jara. Rozšíření u nás není dostatečně zmapované, což odráží i kategorie DD v Červeném seznamu makromycetů ČR (Beran 2006). Díky svému nenápadnému zbarvení a růstu mezi podobně zbarveným listím jde o druh dost nenápadný a do značné míry jistě přehlížený, patrně však není příliš hojný.

Výrazně hygrofanní klobouk tohoto druhu bývá až 5 cm široký, okrově hnědý až šedohnědý, často s olivovými odstíny, na okraji prosvítavě rýhovaný. Je lepkavý až slizký a v mládí jej pokrývají drobné vločkaté zbytky závoje. Bělavé až nahnědlé, později až žlutohnědé lupeny mají výrazně bíle vločkaté ostří a jsou zoubkem sbíhavé. Poměrně útlý třeň (maximálně 1 cm na šířku) je válcovitý, často pokroucený a je pokrytý bílými vločkami. V horní části jsou zbytky vela v podobě prstenité zóny, která však někdy chybí. Barvu má hnědavou až žlutohnědou. Roste na tlejícím listí, dřevní drti nebo i tlejícím dřevě.

Meottomyces dissimulans, 06.03.2016, Dolnomoravský úval. Lužní les, tlející listí Ulmus sp. Na lokalitě nalezeno několik desítek plodnic, ale vždy byla souvislost s listím Ulmus sp. i přes množství tlejících listů z mnoha dalších druhů stromů (Populus cf. nigra, Quercus robur, Tilia sp. ad.). Podle četných nálezů od dalších mykologů se zdá, že rok 2016 byl pro výskyt tohoto druhu mimořádně příznivý.

Literatura

• Beran, M. [eds.] (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. Příroda, Praha, 24: 1-282.

Druhy ze stejné čeledi (Cortinariaceae)

• Cortinarius aureifolius
• Cortinarius diasemospermus