Mykologie

12.09.2021 Příroda na písku

Oblast písků nacházejících se na pravém břehu řeky Moravy zhruba mezi Bzencem a Hodonínem, je pro život velmi nehostinná oblast. Díky špatné tepelné vodivosti písků je povrch za slunečného letního dne zahřátý až na teploty převyšující 50 °C, zatímco pár centimetrů pod povrchem jsou teploty o mnoho nižší. Jde o chudý substrát, kde se špatně drží živiny a voda z dešťů rychle tímto substrátem proteče. Neukotvená písečná zrna jsou navíc náchylná k přemísťování silnějšími větry. I přesto se v této oblasti uchytil život. Často jde o běžné druhy se širokou ekologickou amplitudou, které jsou schopny růst téměř kdekoliv. Pak jsou to druhy, které vyžadují specifičtější podmínky. Nemají například rády přílišnou konkurenci sousedů. S těmi se lze setkávat třeba na pravidelně narušovaných stanovištích, na skalních stepích nebo třeba právě na pohyblivých píscích. Do poslední kategorie pak spadají druhy, které jsou na písky vyloženě adaptované. Spousta zástupců všech zmíněných skupin pak roste na jihovýchodní Moravě ve výše uvedené oblasti.

Jedním z nich je třeba divizna brunátná (Verbascum phoeniceum). Jde o jediný druh divizny, která na našem území nekvete žlutě. Její květy jsou obvykle tmavě fialové, ale vzácně lze spatřit i bíle kvetoucí jedince.

Plodem této krasavice zařazené mezi ohrožené druhy naší flory je fialová tobolka obvykle pěticípého tvaru.

Další zajímavou kytkou, se kterou jsem se tohoto dne setkal, je pavinec horský (Jasione montana). Není příliš vzácný a navzdory svému druhovému jménu se s ním lze setkat i v nížinách. Nemá však rád přílišnou konkurenci dalších rostlin a proto jsou pro něj písky ideálním stanovištěm. Modrá kulovitá květenství sice příliš mezi ostatní vegetací nevynikají, ale bližší pohled na ně odhalí fascinující spletenec okvětních lístků, tyčinek a pestíků.

Téměř kultovním druhem mezi milovníky přírody je kudlanka nábožná (mantis religiosa). Ještě docela nedávno byla dost vzácným klenotem naší přírody a stále je vedená jako kriticky ohrožený zvláště chráněný druh. V posledních letech se však díky probíhající klimatické změně výrazně šíří z nejteplejších oblastí republiky i do oblastí chladnějších a do větších nadmořských výšek. Setkání s ní však vždy stojí za to.

Podobně ikonickým živočichem jako kudlanka nábožná je i zástupce z řádu pavouků stepník rudý (Eresus kollari). Není příliš velký, ale výrazně zbarveného samečka v řídké vegetaci písčin je poměrně snadné spatřit.

Se samičkou už je to o dost horší. Sice bývá obvykle o něco větší než sameček, ale nepyšní se nápadnými červenými barvami a bývá zalezlá ve své noře v zemi. Zajímavostí u tohoto pavoučka je jev nazývaný matrofágie, kdy mláďata zaživa vysávají svoji matku. Ta jim to dovolí, i když to znamená její předčasnou smrt. Uvedený jev však přispívá k přežití mláďat a přežití druhu.

Stepník rudý není jediným druhem stepníka, který u nás žije. I na píscích se lze setkat s dalšími druhy. Ale měl jsem štěstí pouze na tohoto. Fobie z pavouků zde dostává jistý smysl. Pokousání od tohoto druhu může být bolestivé a způsobit zdravotní potíže. Stačí se podívat na velké chelicery tohoto pavouka schopné prokousnout i lidskou kůži. Avšak žádné větší nebezpečí nehrozí, snad jen s výjimkou alergiků.